Setkání vůdců v Hostinném - 16. - 18. 11. 2012

 O víkendu 16. – 18. 11. 2012 proběhlo v Hostinném setkání vůdců královéhradeckého kraje. Osloveni byli všichni vedoucí oddílů a středisek v kraji. Ambiciózní plán pořadatelů, přes 300 účastníků (tolik je vedoucích v královéhradeckém kraji), zůstal nenaplněn. Ale přes 120 vedoucích je skvělý počin, nikdy se jich ještě nesešlo více. Vinu na nízkém počtu bohužel nese i třebechovické středisko, z něhož jeli pouze Přemek a Dědek jako účastníci a Jana jako členka servis týmu. A to nás mohlo jet klidně 12. Ale nabídka nebyla využita. Za sebe říkám, že je to škoda a snad Vás tímto článkem o tom přesvědčím.

setkanivudcu2012_01.JPG

Dědek s Přemkem na hereckém workshopu

Přijeli jsme v pátek do Hostiného po páté hodině. Zaparkovali jsme na parkovišti přímo u gymnázia, kde jsme byli ubytovaní a kde se odehrávalo gró programu. Prošli jsme improvizovanou recepcí, obdrželi důležité informace i nášivku na kroj a šli se ubytovat do tělocvičny. Ihned poté jsme se s Mílou, jelikož Jana jako členka servis týmu bydlela jinde, odebrali se napsat do seminářů. Chvilku jsme nad některými debatovali, na jiných jsme se shodli ihned. Na páteční večer jsme se napsali na herecký workshop s herečkou Marií Doležalovou, známou především z Comebacku a na setkání s Milošem Zapletalem – ZETEM, autorem mnoha publikací, s nimiž se ve svém skautském životě setkal každý vedoucí, jelikož napsal mnoho publikací o hrách, a ty my používáme hojně. Od půl deváté jsme plni očekávání seděli s dalšími účastníky, mezi kterými byla i Andulka Kadeřávková, teď už členka lochenického střediska. Maruška, jak se nám představila, přišla o trochu později. A vzala si na pomoc kamarádku, též herečku. A pustily se do nás s vervou. Nejprve představení nás všech a poté první, jak tomu říkat, cvičení. Měli jsme říct zvíře, které nás napadne a vystihuje nás, hned z patra, bez přemýšlení, hned poté náš opak. Následovalo Žouželení, výklad by byl složitý, spokojme se s názvem a poté rétorické cvičení. Souboj řečníků, snažících se zaujmout posluchače. V něm jsem se dostal až do finále, které skončilo remízou. A poté jsme promlouvali k ufounovi a snažili se mu popsat pocity, které na zemi máme a oni ne. Zdánlivě jednoduché cvičení, ale opak je pravdou, bylo to zdaleka nejtěžší. Vysvětlit ostych, závist, lásku a jiné někomu, kdo nezná jakýkoli cit, je velmi obtížné. Hodinka a půl uplynuly jako voda a my zjistili, že jsme se velmi pobavili, že jsme se i něco naučili a že Maruška s kamarádkou jsou supr a je s nimi velká legrace. Po pětiminutové přestávce jsme se s Mílou přesunuli na besedu s Milošem Zapletalem. A i přes to, že to byl opak nabitého hereckého workshopu, klidné povídání, či spíše vyprávění, bylo to strhující. Život Zeta je naplněn příběhy, výpravami, knihami, poznáním. O čemkoli nám povídal, viseli jsme mu na rtech. Vyprávěl báječně a na to, že je mu přes 80, má báječnou paměť a pamatuje si snad vše.  Konec byl kolem 23. hodiny, ale spát se nám rozhodně nechtělo, byť budíček druhý den byl už v sedm. Šli jsme se stěžeráky rozebrat první semináře i mnohé další do blízkého okolí. Ulehali jsme kolem jedné ranní.

setkanivudcu2012_12.JPG

Dědek a Přemek míchají nealkoholické nápoje

V sobotu nás v sedm ráno probral budíček hraný na trubku. Ten nás zcela probral. Po snídani jsme se odebrali do místního kina, kde nám byla představena rada královéhradeckého kraje, vize, plány a také mnoho vzdělávacích kurzů. T vše trvalo do 11. hodin. Poté jsme skočili k Janě na svačinu, vydávala ji na chodbě gymnázia. Po svačině jsme stihli první sobotní seminář. My s Mílou jsme si vybrali Vedení střediska, přednášel místonáčelník CHK Michal Tarant – Majkl. Já jsem si to vybral záměrně, Míla se mnou šel z kolegiálních důvodů. Během hodinky jsme probrali celý rok ve vedení střediska a návdavkem jsme si poslechli, jak to mají jinde. Musím po pravdě říct, že po některých proslovech jsem rád, jak to je u nás. Po obědě, kuřecím stehnu s bramborem, jsme si řekli, že si dáme oddych od všech „intelektuálně náročnějších“ seminářů a šli si odpočinout na Míchání nealkoholických nápojů. A opět jsme se dobře bavili a jako bonus ochutnali mnoho nápojů, jak je účastníci a jejich fantazie umíchali. Sami jsme si též zatřásli šejkrem, ozdobili nápoj a nechali kolovat. Na konci jsme byli poněkud přeslazení, každý nápoj byl velmi sladký. Od tří hodin jsme měli mít seminář Symbolika vlčat. Přesunuli jsme se do tělocvičny. Seminář vedl Mirek Beneš – Beny. Jeho pojetí vlčácké smečky, symbolika a obřady o kterých nám vyprávěl, mě natolik zaujali, že jsem přehodnotil předchozí plán, jít na další seminář Výrobky z kůže a zůstal v tělocvičně na Vlčáckých obřadech, abych na vlastní kůži zažil, o čem nám před tím vyprávěl. Míla šel na ty výrobky z kůže, ale prý se také jen mrknul, a dal si oraz. Já jsem nelitoval, vlčácké obřady mě nadchly. Chvilku jsem při nich byl vlčákem, chvilku opicí, chvilku hadem Ká. Ihned jsem přemýšlel, jak to zavést u nás. Posledním předvečerním seminářem, který jsme si s Mílou vybrali, bylo povídání s Václavem Noskem – Windim o historii a sběratelství. Dokonce jsme u něj byli s Mílou jen sami dva a tak jsme měli možnost si opravdu hezky popovídat o některých exponátech z jeho nekonečné sbírky všeho skautského. Hodinka uběhla jako voda a na oplátku jsme mu dali náš Almanach, odznak, pohlednici s razítkem, pár tužek a samolepky. To už jsme byli vyhladovělí a tak nám špagety s omáčkou přišly vhod. O půl deváté na nás opět čekalo kino a v něm koncert dechového orchestru dětí ze základní umělecké školy v Polici n. M. A koncert to byl skvělý. Když po hodině a půl končil, nechtěli jsme hudebníky pustit. Ti byli natolik laskaví, že nám dvakrát přidali. A opět jsme se přesouvali. Tentokráte do místního „kulturního domu“. Na programu byl opět koncert, tentokráte s tancem. Stoly se prohýbaly pod nánosem jednohubek, které celý večer servis tým, vč. Jany, mazal a mazal. K pití se podávala malinovka a sodovka, což jsme shledali jako nedostatečné a společně s velkým hlukem a tím pádem i nemožností si kloudně popovídat, jsme se rozhodli takzvaně změnit lokál. A vyrazili jsme opět se stěžeráky s tentokrát i dobrušáky do nedaleké restaurace. Tam jsme se si v klidu popovídali a odebrali se na kutě. Budíček byl o půl osmé, tentokráte nikoli trubkou, ale Robin hrál cukrářskou bossanovu od Jarka Nohavici a chodit takřka „od postele k posteli“. Rozhodně se vstávalo lépe, než za zvuku trubky. Po snídani bylo na výběr ze mše, zpívání písní a čtením knihy. My, tentokráte s Janou, jsme si vybrali zpěv a udělali jsme dobře. Na kytaru hrál a zpíval Robin, pomáhali mu i další dva kytaristé. Zazpívali jsme si Kometu a Darmoděje od Nohavici, Dělání a Chválím Tě země má od Svěráka s Uhlířem a mnohé další. Po každé písni jsme se zastavili a dali o ní chvilku řeč a zamyšlení. Byl to opravdu podařený vstup do neděle. Od deseti hodin byl na programu sportovní turnaj osmičlenných družstev. Já jsem si družstvo nesehnal a tak jsem byl přiřazen k nekompletnímu H8. Míla se zúčastnit nechtěl, na to se má prý rád a raději pomáhal Janě s výdejem svačiny. Disciplíny byly 3, ping-pong, florbal a ringo. Já jsem za tým hrál jeden zápas ringa (vítězně) a 3 zápasy florbalu, ten jsme jako tým vyhráli a tím pádem obsadili v celkovém pořadí všech disciplín krásné druhé místo. Po obědě nás čekalo pouze slavnostní zakončení, na něm byla vyhlášena i hra, která na pozadí ostatních událostí probíhala v budově gymnázia. Vzhledem k tomu, že se moc lidí neúčastnilo, se mi podařilo umístit „na bedně“ a dostal jsem za to i odměnu.

setkanivudcu2012_19.JPG

Dědek se skautským historikem a sběratelem Václavem Noskem - Windim

Celkově mám z víkendu jen ty nejlepší dojmy, organizátoři vymysleli poutavý a nabitý program, bylo to poučné i zábavné. Proto i Vám ostatním doporučuji, jeďte příště se mnou, protože já pojedu určitě.

Zapsal: Přemek

Další fotografie najdete v naší Galerii.