Předmluva Miloty Fanderlika

Milota FanderlíkText byl po zkrácení převzat z almanachu, vydaného r. 1992

Vzpomínáte rok 1912, který je rokem začátku  třebechovickéhoskautingu a shodou okolností i rokem začátku mého skautování. Toho roku koupil mně a mému bratrovi Velenovi náš otec, který už tehdy s profesorem Svojsíkem  spolupracoval,  jeho knihu ZÁKLADY JUNÁCTVÍ. A my jsme ji přímo hltali,  a začali podle ní provádět skauting. Tehdy nebyla ještě v Brně, kde jsme bydleli, vlčata a již za dva roky, v roce 1914, vypukla první světová válka. A tak jsme mohli být  registrovanými skauty brněnského oddílu až od roku 1919. Věřím proto, že mi dovolíte, abych se k vašim oslavám připojil.

 

Psal se rok 1929, kdy jsem byl již vůdcem 3. oddílu v Brně. Ve vašem archivu je zachován  můj dopis ze dne 28. května 1929, který způsobil můj první osobní styk s vámi. Hledal jsem tehdy vhodné tábořiště pro svůj oddíl a prosil jsem tehdy  bratra Rudolfa Hejčla, aby mi poskytl  podrobné informace o vašem  tábořišti na Sutých Březích. A vy jste nám tehdy ochotně to tábořiště propůjčili. Tehdy tam  byla panenská příroda, krásné lesy, koupání, klid a mír. Byla tam studánka pitné vody a u ní vodní trkač, který tu vodu pumpoval do    nedaleké hájovny. To byla ukázka vaší první bratrské pomoci. Ten tábor byl krásný, zažili jsme tam dokonce ohromnou větrnou smršť, takže  jsme měli zásobu  dřeva na  pálení. A byl to v Československu první skautský tábor s plátěnými podsadami. Jeho fotografie byla pak uveřejněna ve světovém skautském časopisu „Jamboree“. Tak tehdy jste mně poprvé bratrsky pomohli, ale mělo to pokračování.

 

Po  skončení nacistické okupace, když jsem se vrátil z koncentráku do Hradce Králové, chtěl jsem uspořádat lesní školu Jiráskovy oblasti. A zase přišli třebechovičtí a nabídli nám krásné tábořiště v Julinčině údolí u Rokytnice v Orlických horách.Tehdy dokonce s prázdnou hájovnou. Tábořiště jsme měli k dispozici v létech 1946 a 1947.       Zachoval se nám krásný akvarel mého bratra dr. Velena Fanderlika z roku 1947, tehdy starosty Junáka – s pohledem na tábor cvičné družiny lesní školy a objektu hájovny. To je moje vzpomínka na druhou pomoc třebechovických, a přišla i pomoc třetí.

 

V roce 1992 jste nám nabídli znovu své tábořiště u Štěnkova, dokonce se zavedenou pitnou vodou (a to je dnes vzácnost) i elektřinou. A tak se naše lesní škola konala zase na třebechovickém tábořišti. Za těch minulých 83 let (psáno v roce 1992) nám přišla tak milá pomoc od vás z Třebechovic třikrát,  kéž by takové bratrské jednání vládlo již dnes v našem skautingu všude. A já, ale ne sám, ale my všichni, zůstáváme našim bratrům z Třebechovic opravdu vděčni za pomoc, která je nám již přes půl století tak ochotně poskytována.